Ve středu 14. 10. 2015 bylo ve foyer Moravského divadla Olomouc připraveno k prodeji téměř 3000 darovaných kabelek a velké množství kravat. Za obrovského zájmu veřejnosti zde proběhl 3. ročník Kabelkového veletrhu. Módní doplňky se prodávaly za symbolické částky a mizely z improvizovaných pultů neuvěřitelnou rychlostí. Našli bychom zde i 128 kabelek a 56 kravat, které darovali žáci a pracovníci naší školy.

A jak to tedy dopadlo na Kabelkovém veletrhu? Skvěle! Během šestihodinové akce se nakonec na dobročinné účely vybralo krásných 93 458 korun. Tyto peníze sdružení Dobré místo pro život rozdělí mezi děti, hendikepované či seniory Olomouckého kraje.

A ještě důležitá třešnička na dortu: Kdo vložil do své kabelky také její příběh, mohl se zúčastnit soutěže o exkluzivní pobyt v hotelu v Luhačovicích. Nejhezčí vzkaz vybírala porota Deníku a k naší velké radosti se autorem vítězného příběhu z kabelky stal žák naší školy Marek Michna ze třídy 3. A z budovy na Masarykově ulici. Gratulujeme! Jeho příběh byl otištěn 15. října v regionálních novinách Deník. A vy si jej teď můžete pod tímto článkem přečíst také.

Na závěr bychom ještě jednou rádi poděkovali dětem, jejich rodičům a všem ostatním dárcům i těm, kteří si nějaké nové módní doplňky zakoupili přímo na veletrhu a tím přispěli na dobrou věc.

Markéta Prvá

A zde už vítězný příběh z kabelky…

Kabelka od sestřičky a kravata od dědečka

Když jsem přišel domů a řekl našim, že potřebuji přinést do školy kabelku nebo kravatu, viděl jsem z jejich pohledu, že to nebude lehké. Pravda je, že jsem tatínka v kravatě neviděl hodně dlouho. Naposledy v Irsku, kde jsme žili a tatínek musel chodit do práce v obleku. Tady ale v obleku chodit nemusí a říká, že se cítí lépe v tričku. Takže žádnou kravatu asi nemá. Maminka zase říká, že není typ ženské, která má spoustu kabelek a tu svou vždy vymění, až stará doslouží. Takže ani kravata, ani kabelka. Naštěstí jsem domů donesl papírek k této akci a vysvětlil jim, že je to pro dobrou věc. To se jim moc líbilo a poradili mi, že kravatu může mít dědeček. Tak jsem za ním zašel, poprosil a on mi opravdu kravatu dal. Byl jsem rád. Jenže žádný příběh jsem od něj neslyšel. Dědeček je moc hodný, ale některé dny je „bručoun“. Ten den byl zrovna „bručoun“. Naši mi pak vykládali, že dědeček je dobrý tanečník a kravaty nosí na plesy. Takže tato kravata se podívala na spoustu plesů, a pokud si ji někdo koupí, tak se třeba na nějaký ples zase podívá.

S kabelkou to ale nebylo vůbec jednoduché. Moje sestřička Anetka má pět roků a kabelek má hned několik. Ale dostat ji z ní bylo těžké. Nakonec jsem jí vysvětlil, že když mi kabelku dá, tak někomu může hodně pomoct. Vysvětlil jsem jí, že tentokrát to je kabelka a příště to může být třeba posmrkaný kapesník, který může pomoct. Smála se a nevěřila mi, protože mě nepochopila. Není důležitá ani kabelka, ani kravata, ale to, že jsou lidé ochotni pomoct někomu, kdo to zrovna potřebuje. Příště tuto pomoc můžeme potřebovat my a byli bychom moc rádi, že někomu na nás záleží.

Marek Michna, 3. A