V sobotu 17. května jsme se sešli před školou. Po předchozích deštivých dnech jsme se trochu s obavami nalodili na palubu autobusu a vyrazili směrem na jih. Naším cílem byla obec Modrá u Velehradu. Po půldruhé hodince nás v cíli uvítaly nesmělé sluneční paprsky. Nejprve jsme navštívili Archeoskanzen. Vcelku dobře si nyní umíme představit příbytky starých Slovanů, vývoj staveb od zemnic přes polozemnice až k nadzemním obydlím, kuchyni s hliněnými píckami, školu, kde možná právě Cyril s Metodějem překládali bibli a učili hlaholici další kněze. Z opevnění byl krásný výhled na majestátný Velehrad. Po nákupu suvenýrů a nezbytném občerstvení jsme se vydali do areálu „Živé vody“. V budově nám průvodkyně pověděly něco o expozici, děti si mohly vyzkoušet několik her, lovit rybky na magnetické udičky, zaujala nás i hmatová expozice, kde byly na zdi upevněny sádrové odlitky našich ryb. Nejzajímavější byla návštěva podvodního tunelu. Vešli jsme do prostoru 3,5 metru pod hladinu rybníka. Všude kolem nás se proháněly ryby. Prohlédli jsme si jesetery, vyzy, kapry – obdivovali jsme jikrnáče s obrovským břichem plným jiker, viděli líny. Štiky se snažili zaútočit na hejna pstruhů, ale měly smůlu, byly od pstruhů odděleny průhlednou přepážkou. Ve venkovním rybníku jsme krmili ryby granulkami. Celý areál doplňuje „koupací rybník“, který mohou využít návštěvníci k osvěžení při horkém počasí a bylinková zahrádka. Rozloučili jsme se s obcí Modrá a procházkou se vydali k Velehradu. Dojem na nás udělalo už prostranství před poutním kostelem. Neopakovatelným kouzlem na nás dýchlo prostředí uvnitř kostela. Zvláštní klid, vůně, překrásná výzdoba a hlavně velikost celé stavby nám připomněla, jak malinký je vlastně člověk, jak malicherné jsou všechny spory, a jak krátký čas je nám na zemi vyměřen. Protože se nám počasí trochu pokazilo a studený vítr nepříjemně profukoval naše oblečení, nastoupili jsme do autobusu a pan řidič nás převezl k naší poslední zastávce. Zámek Buchlovice leží uprostřed krásného parku, ve kterém nás přivítalo celou svou krásou několik pávů. Samotný zámek je velmi fotogenický a zahrál si ve filmových pohádkách, např. Nebojsa. Průvodkyně nás seznámila s historií zámku a provedla nás krásně zařízenými zámeckými komnatami. Dětem se velmi líbily také „papuče“, které se dnes již téměř nikde neobouvají. Po návštěvě zámku jsme se ještě zastavili na náměstíčku a zakoupili nezbytné suvenýry a dárečky. Příjemně unaveni jsme nasedli do autobusu a to, že se právě rozpršelo, nám už náladu pokazit nemohlo, protože jsme vyrazili k domovu. Všem se výlet líbil a doma bylo co vypravovat.
Poděkování patří také paní učitelce E. Hrubé, která celou trasu naplánovala, domluvila a zajistila autobus, ale výletu se pro nemoc nemohla zúčastnit.
Z. Arnoštová, J. Horká, H. Vyplašilová
